Návštěva hokejového zápasu je pro mnohé svátkem. Neznám moc lidí, kteří by nikdy nezavítali na hokejové utkání. Ta atmosféra na stadionu je prostě elektrizující a neopakovatelná. Až na výjimky neexistuje zápas, který by vyloženě nudil. V hokeji, v porovnání s fotbalem, není prostě možné hrát takzvaný „beton”, kdy útočník je prvním obráncem. Některé týmy to samozřejmě občas zkouší, ale k úspěchu to nevede, pokud za úspěch nepovažujete prohru 0:7. Jestliže nechcete v hokeji dostat nakládačku (a vy nechcete), musíte občas vyrazit na návštěvu k soupeři, odmítnout nabízenou kávičku a pořádně mu doma „vymalovat”. Je možné, že se mu to nebude líbit. Je možné, že dostanete nakládačku. Je pravděpodobné, že vám soupeř bude chtít návštěvu oplatit a přidat něco navrch. A tak útok střídá útok, hra má spád a diváci bouří. Brankáři předvádí bravurní výkony, ale i kouzelníci v maskách jsou občas bezmocní tváří v tvář šikovným útočníkům. V hokeji se to stává často, na 0:0 se hrát nedá. Sám jsem zažil zápasy, které jsou prostě neopakovatelné. Svým průběhem, svou atmosférou. Byly to zápasy, při kterých i decentní pánové v kravatách a paničky v nedělních šatech vstávali ze sedadel a s nadšením skandovali a radovali se. Zcela podlehli emocím a nechali se unášet elektrizující atmosférou. Na krátkou chvíli byli všichni stejní. Po výlevu emocí obvykle přichází chvilkové uvolnění, diváci se zklidňují, různě se po sobě dívají, pronášejí zábavné i moudré komentáře a je jim fajn. A za chvíli se vše znovu opakuje. Je to náročné. Být hokejovým fanouškem není jen tak. Musíte být zdraví, protože tlak vám lítá jak vzteklý pes na vodítku a na konci zápasu připomínáte parní lokomotivu po průjezdu indiánskou rezervací. A to je oč tu běží, být tam. Zažít všechny ty emoce. Společně. A zapomenout. Na starosti, na blbýho šéfa, na kluka co přines zase kouli ze školy a pokom ten chytrák je...Zkrátka hodit vše alespoň na chvíli za hlavu a radovat se. To vše hokej přináší, přinášel a bude přinášet. Kupte si lístek na příští zápas. Určitě se tam potkáme.