Tak tohle už dnes neuslyšíte. Časy, kdy obchodníci tímto krásným způsobem nabízeli své zboží jsou pryč. Škoda? Určitě ano, ale doba pokročila. Dnes se zboží prodává zejména díky mediální reklamě. Jsem za ni rád.
Díky reklamě totiž vím: Že svetr vypraný ve správném prášku můžu nosit klidně několik let a vypadá stále jako nový. Takže mám ve skříni dva. Že vyměnit svojí starou za novou je normální. Že mi už nikdy nevypadne žádný vlas. No jak taky. Že vánoční stromeček se nekupuje, ale chodí se pro něj do lesa s pilkou a dětmi. To ví každej kdo pije Fofolu. Že kapr letos ježíška zase neuvidí. Že nejlepší vánoční dárek jsem já. Ano, souhlasí. Že můžem hned i bez sprchy. Jenom nevím proč vždycky při fotbale. Při Růžové zahradě asi ne-muž(em). Že kdo nebere pilule na prostatu není správný chlap. Že mám taky své dny a má se to respektovat. A že potřebuji vypustit. Me too. Že i horu zdolám s pivem v ruce. A když nemám žízeň, tak s tatrankou. Ta mi zabalí energii na cesty. Na pět dalších taky. Že jsou krávy fialové, to ví i malé děti. A že nedávají mléko, ale čokoládu tak kdo tohle neví.... Že pro půjčku se chodí s úsměvem. A když oslík nefunguje, banka jo. Jo a půjčku si můžu zařídit i z kadi-budky. Že s Bradem nemáme společnou pouze kávu. Že ti nasypeme ptáčku, zastav se tu na hambáčku. Že Mattoni už není, to mě mrzí. Že luxus je pro každého. Nejen pro souseda.
Za reklamy jsem rád. Díky nim vím co a jak, ve světe se neztratím. A kdo je kůůl, sleduje „výdejka” a stojí ho to všechno půl. Promiňte musím končit, přivezli Mattoni.