Na základě hlavních problémů v těchto rodinách byly identifikovány různé typy dysfunkčních rodin: - patologické domácnosti - jsou postiženy psychiatrickým onemocněním, jako je schizofrenie, bipolární porucha nebo zneužívání návykových látek. Výměna rolí je v takových rodinách běžná. - rodiny s chronickým konfliktem se vyznačují častými hádkami, agresí a nepřátelstvím. - chaotická domácnost spočívá v nedůsledném nebo neadekvátním rodičovství. Nedostatek pravidel a disciplíny může u dětí vést k neukázněnému chování. - emocionálně nedostupné rodiny mohou podporovat problémy s identitou a vlastní hodnotou kvůli nedostatku projevů lásky a náklonnosti. - dominantně-submisivní domácnost se vyznačuje mocenskou nerovnováhou, s jedním agresivním a jedním pasivním rodičem. Agresivní rodič ovládá vše v rodině. Toxická - dysfunkční rodina může ovlivnit dítě několika způsoby. Následky pro dítě, které vyrůstá v takové rodině obvykle jsou: - špatné sebevědomí a nedostatek soucitu s ostatními - obtížné zacházení s autoritami - vysoká citlivost vůči osobní kritice a rychlá, zlostná reakce - neustálá potřeba potvrzení od ostatních - nevědomé vyhledávání podobných nefunkčních vztahů - nedostatek odpovědnosti za řešení jejich problémů - vina projevovat soucit sám se sebou - pocity bezmoci a beznaděje - iracionální strach z opuštění nebo odmítnutí vedoucí k závislosti - nedostatek důvěry a hranic Život v dysfunkční domácnosti je velmi stresující situace. Vědět, jak se vypořádat s toxickými členy rodiny, se kterými člověk žije, může pomoci situaci lépe zvládat. Najít si správný čas na důležité komunikační diskuse je zásadní. Jasná komunikace je užitečná, protože se vyhýbá domněnkám a předpojatým představám. To pomáhá předcházet hádkám. Dávat si pozor na pasivně agresivní tendence, jako je třeba soupeření, může zabránit zbytečné hádce. Stanovení jasných hranic podporuje zdravé řešení konfliktů. Děti, které vyrůstají v dysfunkčním prostředí, mohou použít několik strategií ke zvládání nepříjemných situací: - zapisování pocitů může dítěti pomoci ventilovat tyto pocity - věnování se koníčkům. Pokud se dítě věnuje věcem, které má rádo, může to výrazně zlepšit jeho náladu. - vyhledání podpory. Osobní nebo profesionální podpora může dítěti pomoci vyřešit potíže, s nimiž se doma potýká. Bohužel, často se mu této podpory nedostává. Dítě samo profesionální pomoc nevyhledá a rodiče ze strachu, že by se mohli sami stát objektem léčby nebo trestního vyšetřování, je tam nepošlou. - stanovení hranic. Identifikace se zralým dospělým, který ho podporuje, může dítěti pomoci stanovit hranice. - zaměření se na sebe. Dítě se může soustředit na sebe a nenést odpovědnost za chování rodičů. Vyrůstání v dysfunkční rodině může mít dalekosáhlé negativní dopady, a proto je klíčová prevence a včasná intervence. Prvořadá je také úloha školských zařízení. Pokud škola učí děti o emocích, hranicích a zneužívání, může být dítě schopno implementovat některé ze zmíněných metod. Je důležité, aby dítě chápalo důležitost sdílení znepokojivých informací s důvěryhodnými zdroji beze strachu z následků. Pro děti je to celkově velmi složitá situace. Nebývá výjimkou, že pokud některý z pedagogických pracovníků odhalí dítě z dysfunkční rodiny, kde je vystaveno nejen pasivní agresi, ale také třeba zneužívání nebo fyzickému týrání a chce tento případ aktivně řešit, je dítě v rodině aktivně zastrašováno aby nesdělovalo nic, co by rodičům mohlo uškodit. Překonat trauma z výchovy v dysfunkční rodině je obtížné, ale velmi zásadní. Jedním z copingových mechanismů, které lze použít, je vypsání se. Psaní je velmi užitečné jako prostředek katarze a k objektivnímu pohledu na věci. To může také pomoci uvědomit si dlouhodobé účinky traumat, což je pomůže řešit. Mechanismy zvládání také zahrnují udržení si koníčků, což pomůže zlepšit náladu. Cvičení může zvýšit serotonin, který hraje významnou roli ve štěstí. Používání pozitivních utvrzení se s sebou samým může pomoci odvrátit negativní automatické myšlenky a iracionální přesvědčení o sobě, které se v průběhu let vyvinuly. Upřednostnění sebepéče může usnadnit zvrácení let týrání a zanedbávání. Součástí péče o sebe je i stanovení si zdravých hranic s lidmi, včetně toxických rodinných příslušníků. Práce na odstranění sebeobviňování a vině pomůže udržení hranic. Vytvoření zdravého podpůrného systému může působit jako ochranný faktor. Zneužívajícího člena rodiny není možné změnit, proto nemá smysl se o to pokoušet. Je lepší se co nejvíce vyhýbat interakci s toxickým členem rodiny, protože to omezuje možnosti urážení, viny, manipulace, šikany a konfliktů. Vyhledání odborné rady může pomoci zpracovat trauma z dětství. Může změnit iracionální přesvědčení na racionálnější, užitečnější přesvědčení. Umožňuje vyjádření zadržovaných emocí. V tomto ohledu může pomoci zapojení do kreativních činností, jako je umění, hudba nebo tanec. Jaké jsou dlouhodobé dopady dysfunkční rodiny v dospělosti? Patří mezi ně zejména: - psychologické dopady. U dětí, které vyrostly v dysfunkčních - toxických rodinách, je pravděpodobnější, že budou mít kognitivní problémy, jako jsou problémy s pamětí, pozorností a inhibicí. Mohou být náchylnější k depresi, úzkosti a dalším poruchám. Je u nich vidět vyšší možnost asociálních rysů. Posttraumatická stresová porucha (PTSD) je možným důsledkem emočního zneužívání a zanedbávání. - fyzické účinky. Mezi dlouhodobé účinky patří změněná struktura a fungování mozku a vyšší riziko fyzických nemocí, jako je cukrovka, infarkty a rakovina. - účinky na chování. Nezdravé sexuální praktiky, zneužívání návykových látek, týrání sebe sama a trestná činnost jsou možné dlouhodobé důsledky vyrůstání v toxické rodině. Je smutným faktem, že tyto děti to mají v životě mnohem složitější než ostatní. Nejsou zlé, pouze na sobě nesou kříž o který nestály.